Kuna skalní (Martes foina)

Kuna skalní (Martes foina), je šelma z čeledi lasicovitých. Vyskytuje se ve větší části Evropy a v Asii, zavlečena byla do USA. Řadí se mezi nejběžnější evropské šelmy, často žije i v těsné blízkosti lidí. Má štíhlé tělo, obvykle 70 až 80 cm, výjimečně až okolo 90 cm dlouhé (včetně ocasu). Hmotnost se většinou pohybuje mezi 1 až 2 kg, někdy i více. Samci bývají větší než samice. Barva srsti je hnědá či šedohnědá, náprsenka je obvykle bílá a poměrně velká. Podobá se sice na první pohled kuně lesní, ale jde o dva jasně oddělené druhy se spoustou odlišností. 

Kuna skalní je jedním z nejběžnějších savců, se kterým se můžeme v České repulblice setkat na zahradě, v domě, půdě, střeše nebo v různých přístavcích.

Kuna skalní je některými milovaná, jinými nenáviděná. Její přítomnost v domě či na pozemku prozradí zvuky šířící se z půdy, rozhryzaná tepelná izolace chaty či poškozená kabeláž pod kapotou auta. To jsou už reálné škody, které nám nejen překazí plány, ale přinutí nás i k neočekávaným finančním výdajům. Otázka tedy zní: jak se kuny zbavit?

Kuna skalní žije téměř v celých Čechách

Kuna skalní dorůstá velikosti 70 až 80 cm, výjimečně až okolo 90 cm dlouhé (včetně ocasu). Díky hmotnosti až 2 kg tak může připomínat mladou kočku. Vyskytuje se téměř po celém území Čech, přičemž preferuje otevřenou krajinu. Kromě kamenitých útesů se kunám zalíbilo i v okolí lidských příbytků. Aby ne, nacházejí zde dostatek úkrytů, je zde minimum predátorů, ale hlavně dostatek potravy. Řadí se k masožravcům. Primárně osidlují již vytvořené dutiny a vlastní nory si nehloubí. Lesům se však vyhýbají, v těchto biotopech žije jejich příbuzná kuna lesní (Martes martes).

Kuny žijí poměrně samotářský život. Výzkumy ukázaly, že jeden jedinec dokáže během života využívat areál o velikosti až 50 ha. Potkávají se pouze v období páření. Tehdy může zahrádkáře překvapit hlasité pištění, které akt páření doprovází. Trvat to může i déle než hodinu. Samice bývá březí 2 až 9 měsíců a obvykle v předjarním období rodí dvě až šest slepých mláďat. Pohlavně dospívají ve 3 letech. V přírodě se dožívají přibližně 10 let, ale v zajetí jsou známí jedinci, kteří žili úctyhodných 18 let.

Aktivní zejména v noci

Kuny jsou aktivní zejména v podvečerních hodinách a v noci, přes den jen minimálně. Nejvyšší aktivity dosahují v čase úplňku. Kromě vyhledávání potravy tráví množství času zkoumáním svého teritoria. Právě během tohoto průzkumu jsou schopné způsobit i škody na majetku. Na starších vozidlech často přehryzávají kabely. Tento jev byl spojený zejména s přidáváním rybího tuku do maziv a olejů. Různé předměty ve svém okolí hryžou i proto, že zkoušejí a učí se, co je jedlé, a co ne.

Masitý jídelníček

Potravinová nabídka pro kuny skalní je mimořádně rozsáhlá. Primárně se živí ptáčaty a ptačími vajíčky, která vyhledávají na zemi, ale i v dutinách stromů. Velmi rády si smlsnou i na hlodavcích, zejména myších a potkanech. A to tak významně, že v období, kdy na území Evropy nebyly rozšířené kočky domácí, využívali původní obyvatelé pro boj proti hlodavcům kromě užovek stromových právě také kuny.

Nemají problém ulovit i obojživelníky a plazy, naopak, v deštivém počasí konzumují i dešťovky. Jsou schopné dokonce vyhrabat i hnízda čmeláků a vos, pochutnávají si na jejich larvách. V okolí lidských sídel nepohrdnou ani mladými holuby nebo odpadky v odpadkových koších. Samy jsou kořistí zejména lišek a dravých ptáků. A ačkoliv nám jejich hravá a zvědavá povaha může způsobovat vrásky na čele, pro jejich mimořádný apetit při lovu hlodavců je považujeme za užitečné.